Aktuality



Ramana Gita (výběr z učení Šri Ramany Maharšiho)

Autor: Rostislav Tomanec

(Učení Šri Ramany Maharšiho)

Šri Ramana Maharši z Arunáčaly (1879 – 1950)

"Ramana Gita obsahuje učení velkého mudrce Ramany, proto je tak nazývána. Je to dostatečný důvod pro aspiranty Pravdy, aby v ní hledali světlo a vedení při pátrání po štěstí a osvobození. V letech, kdy Ramana sídlil v jeskyni Virupakša a Skandášramu, činíce tak svatou horu Arunáčala nesrovnatelnou, vážní hledající se soustředili pouze na kořen duchovní praxe a hledali u Něho objasnění. Deivarata, Karshni, Yoganatha, Kapali, Visalakshi, Vaidarbha, Amritanatha a velký prorok Ganapati Muni, v jejich otázkách byl zahalen celý rozsah všeho, co je cenné v duchovní látce. V Ramana Gitě člověk často nalezne množství brilantních myšlenek následujících inspirované vyjádření, například když Ramana hovořil, svým nezaměnitelným způsobem, o "Vědě Srdce" anebo "Ovládání mysli". V Ramana Gitě je hledáček zaměřen po celou dobu na sebe-dotazování (atma vičara) a Sebe-poznání (džňánu). Pravým důvodem, pro který Ramana šlapal tuhle zem, bylo ukončit nekonečné filozofické debaty a přivést člověka zpět k jeho zdroji, aby zakoušel a vešel do své pravé přirozenosti. Pro tohle je Ramana Gita nedocenitelná."
A. R. Natarajan


Z knihy: Selections From Ramana Gita, A. R. Natarajan. Druhé vydání, únor 2000. Publikováno s laskavým svolením prezidenta Šri Ramanasramu, Šri T. N. Venkataramana.

"Ramana Gita obsahuje na tři sta veršů, pro tento výbor bylo vybráno čtyřicet, protože i Ramana sám vybral čtyřicet veršů z Bhagavadgíty. Byl tak vytvořen stručný a jasný průvodce." A. R. Natarajan

Čtěte utišeni, s plnou pozorností k textu. Nezamýšlejte se vůbec nad slovy, nechte je na sebe pouze působit. Jsou to kódy, které otevírají vaše vědomí. Uvolněně sledujte klid, který jemně vplouvá do mysli. Uvědomujte si tento klid. Když myšlenky odejdou, spočívejte nějakou chvíli v posvátné Prázdnotě, Srdci. Odměnou bude spontánní radost a blaženost, která vytryskne ze Srdce jako znamení, že jste se dotkli své pravé přirozenosti, že jste vešli do svého Srdce, Božského Já. Slova Já, Srdce nebo To, označují Boha i náš přirozený stav. Pozn. autor překladu, Rostislav Tomanec.

MODLITBA

(text: Ganapati Muni)

1. Ve sprchách milosti je podoben měsíci,
příteli modré lilie,
podobně září jako slunce
které se přátelí s lotosem

Ve svém pevném setrvání v Božském Já připomíná
Že je jedno s otcem, Dakšinamurthim
Pod banyánovým stromem

Na takového jediného meditujme.

2. Ramana Gita je čistou řekou, Gangou
mající svůj zdroj v majestátní hoře Šri Ramana.
Ona protéká skrz slova poety Ganapatiho
A z každého očišťuje veškerou nečistotu
A dosahuje oceán Srdce oddaných.



Výňatek z komentářů A. R. Natarajana:
Každá významná práce na Východě začíná modlitbou. Vzletné verše Ganapati Muniho v první sloce jsou nahlíženy jako meditace, vyvolávají pocit Ramanovy přítomnosti. Přirovnání s Dakšinamurthim, asketou, vtěleným Šivou, který seděl pod Banyánovým stromem a učil v tichu, mauně, odkazuje na Ramanovo učení tichem. Druhá sloka je chválou na Ramana Gitu, jejíž každé slovo má svou vlastní moc, moc smýt nečistoty oddaného, který ji čte.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ÚKOL

Deivarata:
1. Bhagavane! Co je nejdůležitějším úkolem lidských bytostí chycených do cyklu zrozování a smrtí? Prosím vyjasni jeden a taky jej vysvětli v detailech.

Bhagavan:
2. Pro ty, co touží nejvýše, objevení vlastní pravé přirozenosti je nejdůležitější. Protože ona je základem všech činů i jejich následků.

3. Po odmítnutí smyslových objektů člověk setrvává jako čistý plamen poznání ve vlastní pravé přirozenosti. Toto je přirozený stav.

4. Přirozený stav je prostý lenosti. Jedinec pevně zakotven v něm nepřetržitě vykonává nejtěžší pokání, spontánně.



Výňatek z komentářů A. R. Natarajana:
Duchovní knihy, písma, uvádějí mnoho závazných povinností, otázkou pak je, která je nejdůležitější. Pro ty, kteří chtějí přerušit karmický cyklus zrozování a osvobodit se z něho, je nejdůležitější poznat svoji pravou přirozenost.
Lidské bytosti mají moc rozlišování, schopnost vybírat si mezi etickým a ne-etickým, mezi prostředky, které vedou k osvobození a těmi, které vedou k dočasným radostem.
Co je charakteristikou pravé přirozenosti, přirozeného stavu? Je to stav, ve kterém všechny ven směřující pohyby mysli ustaly.

SEBE - DOTAZOVÁNÍ

Deivarata:
5. Jaká je duchovní praxe, vedoucí k poznání pravdy o sobě? Jakým úsilím lze dosáhnout obrácení mysli dovnitř?

Bhagavan:
6. Praktikováním odvracení všech myšlenek pryč od smyslových objektů a sledování sebe-dotazování vytrvale a pevně.

7. Myšlenka-já je kořenem všech ostatních myšlenek. Po zdroji této já-myšlenky má být pátráno.

8. Toto samo je sebe-dotazování a ne kritická studia písem. Hledání zdroje myšlenky-já ponořuje já-myšlenku do něho.



Výňatek z komentářů A. R. Natarajana:
Když je zakoušená radost vlastního přirozeného stavu, pak ven směřující pohyby mysli musí být zastaveny a mysl musí být obrácena dovnitř.
Sebe-dotazování, atma vičára, je hledáním zdroje myšlenky "já", tj. zdroje ega. Musí být pevné a vytrvalé.
V Ramanově učení je pozornost zaměřená na to, co je známé, na jedince, a ne na neznámého Boha anebo Božské Já. Protože, pokud jedinec pozná pravdu o sobě, potom pravda o Bohu bude také vyjevena. Svět se stále točí okolo "já". Já jsem muž, žena, já jsem tohle udělal atd. Když se tedy člověk zabývá tím, co je mu blízké, příbuzné, nepotřebuje se zabývat otázkou víry, ani se vyznat v pojmech. V Ramanově učení je člověk žádán, aby porozuměl pravému nositeli "já" a hledal jeho zdroj.

VĚDA SRDCE

9. Já-myšlenka je kořenem všech myšlenek. Zdroj, ze kterého já-myšlenka povstává je Srdce.

10. Toto Srdce je odlišné od krev rozvádějícího orgánu. Jestliže je slovo rozděleno na Hrt a Ayam, centrum a To, je to ustanoveno pro Božské Já.

11. Jako slunce dává světlo měsíci, stejně tak Srdce osvětluje mysl.

12. Ten, kdo si neuvědomuje, že zdrojem vědomí je Srdce a vnímá objekty jako by byly od něho oddělené, je nevědomý a podléhá iluzi.



Komentáře A. R. Natarajana:
Hledáme zdroj myšlenky já, protože ona je zdrojem všech ostatních myšlenek. Myšlenka já povstává z Božského Já a podílí se tudíž na Jeho charakteristikách. Nese "vůni" Vědomí. Dotazování vyvolává tuto "vůni" a po jejích stopách je mysl jedince přivedena zpět k jejímu zdroji.
Srdcem je míněno duchovní Srdce na pravé straně hrudi, dva palce od středu. (Zde se projeví teplo, jemná pulsace anebo začne vyzařovat duchovní Energie, pokud se na toto místo medituje a Srdce se počne otevírat. Název Srdce se používá u Božského Já vztaženého k jedinci a tělu, jinak je Srdce Božským Já a toto Já nemá žádné místo ani hranic. Tělo existuje v Něm jako pouhá myšlenka. Pozn. překladatel.) Hrit a Ayam také znamená Hrit, Aham, "Já jsem Srdce".
Může vzniknout otázka, jak vše pronikající a neohraničené Vědomí může mít nějaké místo uvnitř těla. Je to proto, že uvnitř musí být zdroj, který dává světlo – energii mysli a umožňuje činit, konat. Toto je Srdce, na pravé straně hrudi. Je zdrojem myšlenky já, kořene všech ostatních myšlenek.
Rozdíl mezi mudrcem a nevědomým je v tom, že první si je vědom toho, že skutečným zdrojem vědomí je Srdce, které je všudypřítomné. Nedostatek tohoto poznání vede k mylnému názoru, že mysl je oddělená, vědomá jednotka. Dále to vede k iluzi vidění objektů jako oddělených od Božského Já.
V tomto kontextu můžeme odkázat na verše Ramany Maharšiho v "Sat Daršanam": "Nevědomý vidí svět sám jako skutečný. Pro mudrce je opravdový pouze beztvarý zdroj viděného, kompletně."

OVLÁDÁNÍ MYSLI

13. Člověk připoután k objektům a mající nekonečné myšlenky díky síle ukrytých sklonů, nalézá těžko ovládání mysli.

14. Pohyb mysli může být ovládán řízením dechu. Pak, jako uvázané zvíře, mysl přestává odbíhat.

15. Sledování plynutí dechu je jeho řízením. Takové sledování, je-li konstantní, uklidňuje dech.

16. Řízení dechu s sebou přináší ovládání myšlenek. Potom jedinec spočine v jejich zdroji.



Výňatek z komentářů A. R. Natarajana:
Mysl člověka připoutaného k smyslům nemá sílu odtáhnout se od nepřetržitého proudu myšlenek. Tyto připoutanosti jsou zapříčiněny silou pocitů (tendencí, vásan) vzniklých vlastními motivovanými činy v minulosti. Pouze poznání může kompletně zničit všechny tendence, sklony.
Když mysl postrádá potřebnou sílu, pak pomůckou pro udržení myšlenek, které se rozptylují, je usměrnění dechu. Ramana navrhuje konstantní mentální pozorování dechu. Protože mysl i dech povstávají ze stejného zdroje, ovládání jednoho ovládá i druhé.

STEZKA

17. Brahman samo září jako Já, Já v Srdci. Toto je forma Božského Já. Vstup do Srdce klesaje dovnitř s tázající myslí, dechem ovládaným a setrvej jako Ono.


Výňatek z komentářů A. R. Natarajana:
Toto je první Ramanova kompozice v sanskrtu. Prorok Ganapati Muni (který mladíka Venkataramana obdařil novým jménem Ramana Maharši a titulem Bhagavan, inkarnovaný Pán, pozn.překladatele) se nad ní doslova rozplýval a věnoval tomuto verši ve svazku Ramana Gita celou jednu kapitolu, nadepsanou Tři stezky, The Three Paths. Napsal: "Jestliže člověk porozumí tomuto verši, esenci Védanty, pochybnosti na něho již nikdy nezaútočí."
Tento verš si získal zvláštní pozornost všech Ramanových učenců i badatelů od prvního vydání v roce 1935.
Slova "Brahman", "Atman" (Božské Já) a Srdce jsou užity nezaměnitelně. Tento verš má dvě odlišné části. V první je umístění Božského Já uvnitř tělesného omezení označeno jako Srdce. Protože Srdce je sídlem Božského Já, jako je také zdrojem ega, proto jedinec a Božské Já nejsou odděleni. (A tedy Atman a Brahman, Duše a Bůh jsou jedno, pozn. překlad.)
Ve vedantických textech najdeme popis Božského Já: Je věčné, plné blaha, a čisté. Ale prožitek je popsán Ramanou. Co je to? Je to nepřetržité pulsování, vibrace, pociťování Já – pociťování plnosti, blaženosti bez přerušení. Pulsace Já – Já samo od sebe. (Míla Tomášová také vysvětlovala, že to svaté Já nevyzařuje ze Zdroje spojitě, je to "Prázdno, pak Já, Prázdno, Já. Chcete-li poznat toto Já, musíte mít pokorné srdce." Pozn. překladatel.) Není to ego, nýbrž Božské Já samo, celek. Prožívání bude pravým významem podoby "Já". Je to podoba, ve které Vědomí vyjadřuje samo sebe.
Ve druhé části verše jsou tyto tři stezky zmíněny. Ramana poukázal na metody zakoušení emanace (vyzařování) "Já". "První stezkou je 'Margana', hledání, pátrání; druhou je 'Majjana', ponoření, potopení dovnitř; a třetí 'Pranarodha', řízení, usměrňování dechu," píše Ganapati Muni v Ramana Gitě. Pátrání je dotazování dovnitř svého Já. Řízení dechu znamená pozorování plynutí dechu svoji myslí, což zajišťuje klid mysli. Potopení do Srdce je navrhováno potom, co je mysl nehybná buď sebe dotazováním anebo pozorováním dechu, mysl musí skočit dovnitř, aby dosáhla Srdce, jako potápěč skočí do moře, aby na dně objevil perlu. Přivazuje si k sobě závaží, aby snadněji klesal, stejně jako hledající se přivazuje k dotazování a pozorování dechu.
Ve skutečné praxi splývají a stávají se jedinou stezkou. Ganapati sám uvádí, že "metody jsou v podstatě jedinou". Protože zdroj ega musí být dosažen "objevením uvnitř pomocí ostrého intelektu a díky řízení dechu, řeči i mysli." (Sat Daršanam, Skutečnost ve čtyřiceti verších)

VÝZNAM SPOČÍVÁNÍ V BOŽSKÉM JÁ

Ganapati Muni:
18. Nejlepší z mudrců, která z těchto myšlenek je poznáním, "já jsem Brahman" anebo "Brahman jsem já" nebo "já jsem vše" anebo "toto vše je Brahman"? Je mezi nimi rozdíl?

Bhagavan:
19. Nepochybně jsou tyto myšlenky toliko představami. Mudrci říkají, že spočívání v čistém stavu je poznáním.

Ganapati Muni:
20. Je rozlišování mezi "Skutečností" a "Iluzí" dostačující pro osvobození? Anebo je zajištěno jinou duchovní praxí?

21. Zakotvení v Božském Já samo osvobozuje jedince ze všech pout. Rozlišování mezi "Skutečností" a "Iluzí" vede k nechuti k pomíjivému.



Výňatek z komentářů A. R. Natarajana:
V tradiční 'Jnana Marga', Stezce poznání, praxe nese podobu jasného přijetí faktu a trvání na něm, že nejsme odděleni od Božského Já. Jinou částí této praxe je jasné přijetí tvrzení "nejsem toto tělo". Obě tyto afirmace tvoří dvě ostří jediné žiletky advaity, nedvojné duchovní praxe. Myšlenky "Já jsem To" (Já jsem Brahman nebo Atman) a "toto nejsem já" (já nejsem toto tělo) jsou pomůckou pro sebe-dotazování.

JEN ZKUŠENOST SAMA JE DŮLEŽITÁ

Ganapati Muni:
22. Je pro hledající pravdu studium písem postačující pro osvobození? Anebo je přineseno praxí podle pokynů Gurua?

Bhagavan:
23. Porozumění vlastní totožnosti s Božským Já, založeno na písmech, dokonce i když je správné a zbavené pochyb, nenahrazuje zkušenost.

24. Stovky knih nemohou rozpustit pochybnosti a neporozumění. Zkušenost sama to dovede.

25. Zkušenost přirozeného stavu během duchovní praxe je označena jako "upasana". Když se stane nepřetržitou je to "poznání".



Výňatek z komentářů A. R. Natarajana:
Knižní poznání, že jsme "To" může být pouze bodem začátku a musí pokračovat praxí dotazování po své pravé identitě i zdroji a vést ke zkušenosti Božského Já. Jinak se to stane jen přívlastkem slabé mysli.

PRAVDA – JEJÍ NASLOUCHÁNÍ, ROZJÍMÁNÍ A SPOČÍVÁNÍ JAKO ONA

Ganapati Muni:
26. Nejlepší z mudrců, co je míněno "nasloucháním Pravdě", "meditací na Ni" a "spočíváním jako Ona"?

Bhagavan:
27. Naslouchání Védantickým textům anebo Guruovu vyjevení Pravdy anebo její poznávání díky nahromaděným zásluhám z minulých životů je nazýváno "nasloucháním Pravdě". Avšak, je to naslouchání uvnitř, naslouchání Božskému Já, ze kterého já-myšlenka vzniká.

28. Rozjímání o Božském Já je studiem písem, řekněme, ale to je jenom sebe-dotazování.

29. Zkušenost spočívání v Božském Já sama dovede vykořenit pochybnosti a nedorozumění. Ponoření do Toho je setrváním jako Ono.



Výňatek z komentářů A. R. Natarajana:
Když myšlenka-já (ego) se rozplyne ve svém zdroji při sebe-dotazování, plynulé pociťování Já, Já převezme místo já-myšlenky. Ramana říká, že uvědomování tohoto pociťování Já, Já vytváří 'naslouchání'. V souhlase s Ním to je pouze dotazování "kdo jsem já?" anebo "odkud jsem já?", které může být považováno za rozjímání o Pravdě. Pochybnosti se rozplynou, když ego splyne se svým zdrojem a setrvá v Božském Já.

PŘETNUTÍ UZLU

Ganapati Muni:
30. 14. srpna, v noci, jsem položil Maharšimu otázku na přetnutí uzlu, o čemž mají dokonce i učenci pochybnosti.

Bhagavan:
31. Spojení mezi tělem a Božským Já je nazýváno uzlem. Je to pouze tímto spojením s Já, že jedinec si uvědomuje tělo.

32. Tělo je netečná věc. Božské Já je vědomím. Vazba mezi těmito dvěma je zajištěna myslí.

33. Nevědomý vnímá pouze jméno a tvar. Podobně Božské Já samo září všude pro toho, kdo přeťal tento uzel.



Výňatek z komentářů A. R. Natarajana:
Sebe poznání je možné pouze jestliže je přeťat uzel vědomí. (Míla Tomášová sdělovala: "Člověk je smyčkou a celý nekonečný provaz je Bůh. Rozvázat uzel jde nejlépe láskyplnou touhou po své dokonalé podstatě, Já" Pozn. překladatel)
Tento uzel je alternativně nazýván jako ego, mysl, samsara, jemné tělo a otroctví. Osoba, která přeťala tento uzel vnímá pouze jedno v pozadí jmen a tvarů.

NADŘAZENOST SEBE - DOTAZOVÁNÍ

Karshni:
34. Co utváří sebe-dotazování? Co je jejím užitkem? Může jedinec získat díky jiným duchovním praktikám stejný výsledek jako sebe-dotazováním?

Bhagaván:
35. Když ego, které je pouze odrazem Božského Já, s ním splyne, Božské Já samotné zůstává navždy všude.

36. Výsledek sebe-dotazování je lékem na všechna trápení. Je nejvyšším ze všech výsledků. Není nic většího než toto.

37. Úžasné okultní síly jsou možné díky jiným praktikám než sebe-dotazování. Ale dokonce i když si jedinec zajistí takové síly, nakonec jen sebe-dotazování dává osvobození.



Výňatek z komentářů A. R. Natarajana:
Tento verš se zabývá tím, co se stane, když se ego rozplyne ve zdroji. Zbude nicota? Zmizí činnost? Ne, jestliže Vědomí, které je neomezené a dokonalé, zůstane samotné, činnosti budou vykonávány samočinně a perfektně.
Ačkoli si ego může hrát na to, že je všemocné, nemá ve skutečnosti žádnou vlastní sílu. Svou sílu čerpá pouze z Vědomí. Paulovi Bruntonovi Maharši na takovou otázku odpověděl, že "když se toto stane, člověk ve skutečnosti sebe neztratí, nýbrž nalezne." Oddělená identita je ztracena a objeví se nová plnost. Soužení, zrozené z nevědomosti, z omezení bytí ztotožněného s tělem, dochází svého konce. Mysl se stává čistým kanálem pro zrcadlení neomezeného Vědomí.
V posledním verši Ramana vyzdvihuje metodu sebe-dotazování, protože se vyhýbá rozptylování mysli rozvíjením vedlejších schopností a soustředí ji na jediný cíl Sebe – poznání.

POZNÁNÍ A POZNÁVAJÍCÍ

Ganapati Muni:
38. Jestliže žena zemře po dosažení osvobození během života, co je správné udělat? Je to pochování anebo spálení?

Bhagavan:
39. Tělo osvobozené ženy je chrámem a nemělo by být zpopelněno. Osvobození a poznání je společné oběma, mužům i ženám.

Ganapati Muni:
40. Jak osoba "neměnného poznání" ví, že je takovou? Je to díky plnosti její zkušenosti?
Anebo díky tomu, že vnímá jednotu? Podle jaké známky druzí poznají, že osoba je Poznávajícím?

Bhagavan:
41. Poznávající, který spočívá pevně v přirozeném stavu, si je bez jakýchkoli pochyb vědom, že je jedno. Proto je jeho mysl tichá a osvobozena od pohybu zrozeného z uchovaných sklonů.

42. Ze známky rovnosti se vším stvořením druzí odvozují, že je Poznávajícím (Džňaninem).



Výňatek z komentářů A. R. Natarajana:
Ramanův denní život je vskutku nejlepším komentářem na poslední verš. Sám spočíval pevně v přirozeném stavu a neexistovali pro něho žádní druzí. Slovy Ganapati Muniho "v chlapci, pasáku krav, opici, psovi, vědoucímu, učenci i žáku, ve všech spatřoval Jedno bez nejmenší stopy zaujatosti, či nadržování. Odmítal pro svoji osobu jakékoliv zvláštní zacházení a trval na stejném přístupu ke všem. Na otázku Yoganatha Yatiho o ideálním cíli pro společnost, Ramana odpověděl, že to je 'bratrství založené na rovnosti'. Poznávající, Džňani, nenahlíží svět odlišný od sebe. Tudíž od své přirozené a univerzální lásky.

<<zpět